Najdete tu "příběhy ze života", a protože ten můj se momentálně nejvíc točí kolem dětí, budou to hlavně příběhy o nich, jejich povedené výroky a podobně. Sem tam vložím nějaký recept pro uštvané matky (rychlost přípravy nadevše a pokud možno levně).
Občas se možná objeví i nějaká hlubokomyslná úvaha, ale jelikož s každým těhotenstvím přicházím o polovinu mozku, nacházím se momentálně na 1/32 původní kapacity, takže zas tak hlubokomyslné to nebude.
Rozhodně nečekejte výrazy typu pupík, mimísek, manža, těhule, hajinkat a papinkat. Nejsem rozplývací typ, takže žádné velké rozplývání.
Nebudu předstírat, že si těhotenství kdovíjak užívám, když jsem povětšinou ráda, že aspoň přežívám. Porod nepokládám za mystický nejkrásnější zážitek v životě, ale za nutné zlo, které na závěr vyváží krásná odměna. Děti pokládám za Boží dar, ale nikoli za malá božstva, kterým je nutno splnit každý rozmar.
Dřív nebo později vážený čtenář narazí na skutečnost, že jsem věřící. Účelem těchhle zápisků není kohokoli o čemkoli přesvědčovat, ale protože víra je součástí našeho života, občas tu v nějaké podobě asi probleskne. Prosím tedy laskavého čtenáře, aby to to toleroval, a pokud je to nad jeho toleranční mezí, aby tyto stránky raději včas opustil.
Na Facebooku se řídím zásadou, že když už mi někdo prokazuje tu čest, že si přečte to, co já "načmárám na zeď", pak by to mělo být něco, co ho povzbudí, potěší nebo aspoň pobaví. Špatných zpráv je všude dost. Snažím se nepomlouvat, zbytečně nekritizovat a nebýt nevděčná.
Ale dokonalost, tu ode mě, milý deníčku, opravdu nečekej. Dokonalá rozhodně nejsem. Vím to já, ví to můj manžel a vědí to od určitého věku i moje děti. Možná proto si pořizuju pořád další - pro těch pár krátkých let, kdy si aspoň jeden jediný tvor na světě myslí, že jsem dokonalá bytost :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat